Dolín (Slaný)

Také by nás kronika zajímala. Napadlo nás oslovit paní Durasovou,nabo paní Kazmukovou a Dobešovou.

Možná někdo úplně jiný by věděl jak kroniku získat.

A co Libor?
Libor Pospíšil by možná teď mohl. I když asi má práce nad hlavu

Poslední moje vyprávění popsalo průběh žní,když jsem byl jako malý kluk to bylo období, které hýbalo celou vesnicí.Když bylo obilí z polí sklizeno, sbíraly jsme jako děti klásky, které jsme doma házely slepicím ty z nich vyzobávaly zrno.Na poli byla hejna husí,které jsme pásly,bylo tam plno děr od křečků, syslů a myší. Dnes jou již tito tvorečkové vzácností. Často jsme o prázdninách trávily volný čas u rybníčka za vsí, kde jsme se koupaly, jezdily jsme na neckách a hrály si na vojáky. Byla to poválečná léta a nebyl problém sehnat i opravdovou výzbroj i munici.V rybníčku byli skokani zelení,škeble, obrovské pijavice,ale i raci. Dnes je tam již nenajdete. Když jsme si jako malí kluci hráli na poli, často jsme nacházeli spadlé balońy a spadané tiskoviny s protikomunistickou propagandou. Ty tehdá přilétaly ze ZÁPADU, to bylo období STUDENÉ VÁLKY. To jen tak naokraj. V Uriovic skále, ta byla na konci vesnice směrem k Želevčicům, tam co je borový lesík. Tam byl sad a tam stála sušána ovoce, hlavně švestek. Překročím několik let a vrátím se k tradicím naší obce.Když se v kalendáři oběvila známá jména např. JOSEF, VÁCLAV ANTONÍN apod. tak jim přišli domů zahrát místní muzikanti jejich oblíbené písničky a to utužovalo sousedské vztahy, lidé si navzájem pomáhali a to bylo dobře. Dnes dobré vztahy pomalu mizí. Když přišly VELIKONOCE, to mi bylo asi tak 13 let, tak jme s klukama ozdobili u ALOISE POKORNÉHO bryčku, vypůjčili si koně a my co jsme hráli na hudební nástroje nastoupili do povozu a dům po domu jsme zahráli. Tak jsme obešli celou vesnici. Odměnou nám byly různé dobroty ale i peníze a velké množství vajec. JÁ JSEM HRÁL SAXOFON, MILAN LINHART TRUBKU, JIŘÍ PODPĚRA KLARINET A VÁCLAV MUŽÍK BUBÍNEK. Když jsme objeli celou ves, konečná byla U ŠPALKŮ v hospodě tam se rozdala pomlázka a vyprávěly se dojmy a věřte,že bylo o čem vyprávět. Své vyprá vění bych zakončit vzpomínkou naše občanny, kteří položily životy v nesmyslné 1. světové válce, na padlé sovětské vojáky ,kteří položily životy za naši svobodu. Ti bojovali všichni za svobodný svět. Dnes se opět haraší zbraněmi a právě RUSKO, které zažilo tolik utrpení svou politikou připomíná agresora viz. UKRAJINA. Budˇme ve střehu a važme si míru.
ZDENĚK ZÍCHA.


´ˇ

Dobrý den pane Zícho,čteme vaše vyprávění ,povídáme si o něm i s dětmi a bohužel srovnáváme.
Co píšete vy,vyprávěla nám naše babička.
Celá oslava Velikonoc se zhustila do nákupu jídla a na nic jiného není čas.
Jsme mladí a s naší malou rodinkou jsme se před 3mi lety postavili proti"KONZUMU" (a proti zbytku rodiny) A ejhle ono to jdeLetos si podle nás zorganizovali VELIKONOCE přátelé a máme společný pogram.
Pro nás je to malé vítězství a osvobození.
Strašně moc si přejeme ,aby naše děti měly hezké vzpomínky jako Vy. My bohužel takového nic nezažili.
Přejeme hodně zdraví a pište!

Vzpomínám na některé detaily,které nastiňují život v obci a které nelze pominout.Dolín byla vesnice poměrně omezená v době sucha na zdroje vody. Ve vsi bylo několik málo studní a stávalo se, že se přes den studny zamykaly a přistup k vodě byl časově omezen. Často voda došla a to vím z vyprávění mojí maminky, chodilo se s putnou pro vodu do Želevčic no a to se kráva dvakrát napila a mohlo se jít znovu. V Dolíně hospodařilo v zemědělství několik rodin. Ty větší usedlosti měly końské potahy např. Pokorných, Janouškovi, Doubravských, Drvotovi, Kocourkovi, u Jiráků a Klominských. P. Jirák měl také traktor BULDOKA to byl jednoválec s velkým setrvačníkem do kterého se zasunul volant a tím se startoval. Ti drobnější zemědělci používali jako tažnou sílu krávy a voli. Ty menší živnostníci byly např. rodiny Vacíkovi, Liscovi, Halašovi, Uriovi, atd. Před bývalým obecním úřadem stávala dřevěná bouda do které odevzdávali zemědělci mléko v hliníkových nádobách a každé ráno je svážel mlékař do slánské mlékárny.
Mimo jiné byl to Dolíńák p. Čekej Ernest její dlouholetý zaměstnanec. Jako školák si pamatuji ještě prašné silnice,byly většinou vyštětované nastojato opukou zasypanou štěrkem a pískem. Cestář měl vymezený svůj úsek a o něj se staral. Na krajnici silnice byly po určitých intervalech hromádky s drtí a to byl materiál na její opravu. V Dolíně měl svůj úsek p. Kníže co on se natahal té dřevěné káry v ní měl základní nářadí krumpáč,lopatu a hrubá koštˇata. Byla to dřina,ale silnice byla upravená a škarpy čité.S pokorou se skláním před hodnotami našich předků, naše doba pomíjí dobrou rukodělnou řemeslnou práci ale podívejme se kolem sebe co dokázal vytvořit prostý lid a už začíná být nedostatek zručných lidí a snad se jejich práce dočká značného ohodnocení. Příště se podělím s Vámi o další paměti.

Vážený pane Zícho,
jsme mile překvapeni vaším vyprávěním. Vaše povídání je přehledné,obsažné,milé. těšíme se na další díly.

Souhlas.Také čteme,sledujeme ,diskutujeme. A máme otázky.

Bylo v Dolíně někdy zahradnictví?
Hospoda "U Špalků" je ta, co je teď na prodej?

Pane DOLEJŃÁKU,
zahradnictví v Dolíné nepamatuji, ale hospoda "U Špalků je ta, co je nyní na prodej. Co tam bylo překrásných plesů,ochotnická divadelní představení aC7JIR různé vesnické tancovačky.

Víte uběhl určitý čas a tolik se změnilo já se ještě vrátím do dětských let, protože ta se již nikdy nevrátí, ale rádo se na ně vzpomíná. Tehdá byla práce v zemědělství úzce spjata s venkovem a byl to dost tvrdý oříšek. Všade bylo plno úzkých políček a mezí, kde se držely houfy koroptví, bažantů a zajíců. Dnes je to již vzácnost a přírodě to chybí. Vzomenu na žně. Moji prarodiče měli asi tři políčka a když obilí na poli dozrálo vzal děda kosu tzv.HRABICI a posekal ručně na poli obilí do rovných řadů, babička a další ženy vázaly snopy a stavěly panáky,které stály na poli a čekaly na výmlat. Ve vsi byla pojízdná mlátička poháněná elektromotorem a někdy parní lokomobilou, to když se mlátilo přímo na poli a ze slámy se udělal stoh. Někteří zemědělci vlastnili stodoly do nich svezli snopy z polí,potom se přivezla mlátička, přišli pomocníci a začala tvrdá celodenní dřina. Když se vymlátilo všechno obilí ve stodolách,svážely se od drobných zemědělců kon´skými potahy snopy přímo z polí. Postupně nahrazovaly lidskou dřinu stroje např. hrstovky, samovazy a kombajny. To byly stroje týkající se žní. Pokračování příště.

Víte uběhl určitý čas a tolik se změnilo já se ještě vrátím do dětských let, protože ta se již nikdy nevrátí, ale rádo se na ně vzpomíná. Tehdá byla práce v zemědělství úzce spjata s venkovem a byl to dost tvrdý oříšek. Všade bylo plno úzkých políček a mezí, kde se držely houfy koroptví, bažantů a zajíců. Dnes je to již vzácnost a přírodě to chybí. Vzomenu na žně. Moji prarodiče měli asi tři políčka a když obilí na poli dozrálo vzal děda kosu tzv.HRABICI a posekal ručně na poli obilí do rovných řadů, babička a další ženy vázaly snopy a stavěly panáky,které stály na poli a čekaly na výmlat. Ve vsi byla pojízdná mlátička poháněná elektromotorem a někdy parní lokomobilou, to když se mlátilo přímo na poli a ze slámy se udělal stoh. Někteří zemědělci vlastnili stodoly do nich svezli snopy z polí,potom se přivezla mlátička, přišli pomocníci a začala tvrdá celodenní dřina. Když se vymlátilo všechno obilí ve stodolách,svážely se od drobných zemědělců kon´skými potahy snopy přímo z polí. Postupně nahrazovaly lidskou dřinu stroje např. hrstovky, samovazy a kombajny. To byly stroje týkající se žní. Pokračování příště.

Pane Zícho
děkuji za vyprávění. Skvělý počin!

Kdysi jsme s přáteli hledali děti z rodiny Doubravských. Nepovedlo se.
Říká Vám něco jmeno Kotek? Byl v údajně v Dolíně kovářem.

Vážená paní Králová,
kovář Kotek mi nic neříká vím jen, že na Dolíně byla kovárna u Hrdličků možná, že u nich pracoval, to by mohla vědět kronika Dolína, která je uložena v archivu ve Slaném.

Jeho historie sahá mnoho let zpátky přesný datum založení neznám, ale ví to Dolínská kronika, která je uložena ve Slánském archivu, byla digitalizována a bylo by zajímavé získat pro obec její kopiji. Mimo jiné tu kroniku psal můj dědeček ANTONÍN MELICHAR a já jsem jako malý kluk často v ní čítával události a historické zápisky doby minulé. První budova- zbrojnice byla NA STRÁNI stojí tam omšelá opuštěně dodnes v zapomenutí protože činnost HASIČŮ v Dolíně asi zanikla jako povícero tradic v naší obci, ale zase se rodí nové a dík jejím organizátorům. Tehdejší sbor byl vybaven ruční stříkačkou tu obsluhovali čtyři muži, byla tažena dvěma kon´mi a na ní sedělla obsluha. Ve zbrojnici byly uskladněny hákové žebříky , hadice uniformy,sekery, přilby a ostatní vybavení.Když se v 50. létech postavil svépomocí obecní úřad, přestěhovala se technika tam, ale modernější a mobilnější.Byla tam motorová stříkačka ZTRATÍLEK, tažný nákladní trofejní automobil z války zn. STEYER a ostatní výzboj potřebná k hašení. Sbor měl poměrně činné žákovské družstvo zúčastnˇovalo se různých soutěží a kluky to bavilo vyhráli jsme i krajskou soutěž jak v družstvech, tak v jednotlivcích v LYSÉ n/ LABEM. Musím však vzpomenout nadšence,kteří nám věnovali svůj čas často na úkor rodin a budu jmenovt ty hlavní aktéry: p. ŠTAMBACH, LOPATA, POKORNÝ, KOLAŘÍK, BERÁNEK ze Želevčic a další. Díky jim. Za svého působení jsem zažil v Dolíně jeden požár a to hořelo u Rychtrů,vím,že se zachranˇoval dobytek a dům z velké části shořel. Dnes je dům v jiné podobě opravený a stojí dál. To je povídání o hasičích v Dolíně, no a příště se zase vrátím do dalších vzpomínek.

To přišel velký zlom do mnoha rodin. Nastala KOLEKTIVIZACE Venkova, znárodnily se soukromé majetky ba i drobných živnostníků tzvn. kovozemědělců a to bylo bolestné období. Zakládala se družstva a tam šli
většinou lidé, kteří museli nedobrovolně do těchto uskupení vstoupit. V začínajících tzv. JZD byly tehdá tvrdé normy- jednotky a malé výdělky oproti průmyslu. V Dolíně JZD brzy krachlo, protože ho řídily neodborníci. Centrum bylo ve staku U DOUBRAVSKÝCH, ale dlouho se neudrželo a spadlo pod STÁTNÍ STATKY, ale to nebyla zpočátku také žádná sláva. Zmin´uji se o té době jen okrajem a bez zaujatosti,protože postihla některé mé spolužáky, protože ještě před nuceným vstupem do družstva stát nařizoval soukromím zemědělcům takové odevzdávky že je nemohli splnit a tak byli nuceni svůj majetek kolektizovat a v tomto společenství pracovat. A jako školák jsem často viděl mé spolužáky z těchto rodin jak měli k svačině mazaný chleba margarínem nebo povidly a bylo mi jich líto a tak jsem se s nimi o mojí svačinu rozdělil . Musel jsem se i o té době zmínit, protože dnešní generace ani netuší jak vypadaly příděly potravin a ošacení na lístky, protože navíc se toho moc nekoupilo. Príště to bude záživnější čtení, bude to o hasičském sboru v Dolíně.